Jízdní kolo v 19. století

První předek jízdního kola, tak jak ho známe dnes, vznikl v 19. století. Vynálezce Drais v podstatě vytvořil první jízdní kolo na světě, avšak z pohledu 21. století se jednalo spíše o přerostlou koloběžku se špatným designem. Na druhou stranu se jednalo o revoluci (z jisté části okopírovanou), kterou si Drais nechal roku 1818 patentovat.

Jízdní kolo dostalo pedály až v roce 1861, za tímto vynálezem stojí Michauxem, který ho pojmenoval jako „vélocipede.“ Jednalo se o velký skok vpřed, neboť namísto ocelových ráfků se dosazovali ráfky gumové, to dodalo jízdnímu kolu zcela nový rozměr a využitelnost pro obyčejné obyvatelstvo. První takto vypadající jízdní bicykly se vyráběli ve Francii v hlavním městě, Paříži. Později vznikly nové fabriky na výrobu jízdních kol i v Anglii.

Éra dnes již směšně působících velkých kol vypukla koncem 19. století, kdy díky obrovskému přednímu a malému zadnímu kolu se maximálně využila vynaložená práce člověka na pedály. Hlavním negativem těchto bicyklů, ale byla velká nestabilita a obtížnost sestoupení a nastoupení na jízdní kolo. Velká nestabilita na těchto velkých kolech vedla k dalšímu vynálezu s názvem tříkolka, která měla dvě obrovská kola vzadu a jedno malé vpředu. Tento tricykl alias tříkolka měl dvě výhody – velkou stabilitu a možnost svezení se dvou osob najednou, na druhou stranu se nejednalo o revoluci a v podstatě ani o žádný krok vpřed, jen malý upgrade velkého jízdního kola.

Tzv. revoluce přišla později, tentokrát se jednalo o zdvojené řetězové převody. Později se také prodloužila vidlice na vysokém jízdním kole. Takto sestavená kola se pojmenovávala kangaroo (v překladu klokan). Je směšné, že až o několik let později se přišlo na to, že se správně zvolenými převody se dá dosáhnout většího komfortu, stability a shodné rychlosti na kole malém. Toto malé kolo se pojmenovalo jako „bezpečnostní kolo“ a již jízda na něm nebyla tak obtížná.