První jízdní kolo

Je obtížné odpovědět na otázku, kdy a kde se objevilo první jízdní kolo. Tomuto vynálezu předcházelo mnohé, ať už to byly směšně vypadající pokusy o levný dopravní prostředek nebo nestabilní a špatně využitelné „bicykly.“ Když se hovoří o prvním jízdním kole jsou dvě teorie první je vynález Draise, který ale sestrojil kolo vyjma pedálu nebo se prvotenství přisuzuje Williamemu Suttonemu a Johnemu Starleyemu, kteří sestrojili stroj s názvem Rover Safery. Tento výrobek na závodech překonal v rychlosti kola vysoká, tím pádem se postupně dostával na vrchol a jeho obliba stoupala.

Rover Safery ale měl dvě velké nevýhody, protože zde byla absence brzd a volnoběžky (když kolo bylo v pohybu, otáčely se s ním zároveň i pedály). Největší revolucí bylo, že se na jednotlivých kolech vyskytovaly pneumatiky (volně řečeno gumy).

Absence brzd v praxi znamenala, že cyklista musel brzdit pedály. Takové brzdění ale závodníky vysilovalo. O revoluci v brzdách na jízdním kole se postaral až Browden, jenž vynalezl axiální brzdu, tato brzda byla na ráfku z obou stran, což oproti působení brzdy jen z jedné strany ráfku, bylo nesrovnatelně lepší. Zároveň v této době bylo vyrobeno tzv. torpédo neboli zpáteční brzda, která byla založena naproti-šlapání (i dnes se především pro děti vyrábějí tato kola kvůli tzv. zdvojené brzdě, ale to jen kvůli bezpečnosti a snadnosti ovládání).

Dalších deset let se ve světě jízdních kol nic moc neudálo. Avšak roku 1895 přichází na svět světla a blatníky. Tato světla byla však velmi primitivní a nevyplatila se pořizovat, blatníky si raději lidé vyráběli sami, protože byly příliš drahé a domácí práce vyšla efektivněji a finančně výhodněji.

Ve 20. století byla zcela vytlačena velká jízdní kola, které dnes můžeme vidět pouze u nadšenců. Velká jízdní kola nahradila dnes používaná kola s převodovkou a volnoběžkou.